Myslím, že by bylo dobré, kdyby existoval nějaký speciální tým, který by byl přítomen v době, kdy dostanou rodiče takovou explozivní zprávu jako třeba my tenkrát. Někdo, kdo by s Vámi mohl celou tuto tragickou událost projít. Vysvětlit, podpořit, poradit. Těsně po porodu. Přesně 24 hodin. Normální vizita,u které nám paní doktorka jen tak mimochodem řekla, že syn vykazuje známky postižení a že doporučuje udělat genetické testy. Běžná věta,jako když mi vysvětlovala, jak ho přebalit. Vše se během sekundu rozložilo jako domeček z karet. K rozervanému tělu se přidá ještě psychika na cáry. Nevěříte. Nechcete uvěřit. Doufáte,že se mýlila. Že měla třeba blbý den,který si potřebovala vylít na hormonálně rozbouřené prvorodičce. Začnou obavy, srovnávání s miminkem spolunocležnice. Rodina, které to zavoláte, je stejně paf, jako vy. Nikdo neví,co bude. Proč zrovna vy. Proč zrovna on. Milion otázek nepopsatelný strach o toho křehkého drobečka, kterého jsme nedávno přivedli na svět. Myslím, že toto vše by se dalo řešit úplně jinak.