Na předem domluvený nástup do nemocnice se připravuji stejně,jako kdybych jela s Kubou na nějakou dovolenou. Den před si udělám skin care, jak se tomu teď v moderní době říká. Peeling a pořádné promazání celého těla + maska na obličej, pedikúra a manikúra. Ráno v den nástupu si dám pořádnou sprchu, jelikož nikdy nevím,jestli ten den to ještě půjde. A proč a pro koho se tak vlastně tak činčám? Pro sebe. Jen a pouze pro sebe. Matka na prvním místě, pamatujete? Jelikož když se cítím dobře ve svém těle, je mi pak tak nějak líp v těch desinfekčně čistých zdech. Když Kubulovi není dobře, když chce pryč, brečí či až křičí z neznámého prostředí. Mám uslintaná a sem tam poblitá všechna trička. Vytahané ruce jak opičí máma z toho malého klíštěte, které na mě pořád visí. Pocit, že mám hebkou a v hloubce voňavou pleť a pohled na hezky upravené nehty mě okamžitě hází do lepší nálady. Tyto dny se prostě musí jen zvládnout. Již to moc dobře znám. Nebude to trvat věčně. Určitě do chvíle, než se mi začne loupat lak na nehtech budeme zase doma.